Co znamenal pro Zbraslav Okrašlovací spolek

V historii zbraslavské spolkové činnosti, která začala již v poslední třetině 19. století zaujímá důstojné místo Spolek pro zakládání sadů a okrášlení Zbraslavi. Byl založen v roce 1884 jako druhý nejstarší spolek na Zbraslavi. Později se přejmenoval na Spolek pro okrašlování města Zbraslavi a okolí.

Stanovy napsané jazykem doby jeho založení, zůstaly v platnosti i s archaickou češtinou, po celou dobu existence spolku. Můžeme se v nich dočíst, že účelem spolku je  "… povinnost zušlechťovati nejen krásy přírodní a je uchovávati, ale učit je milovati, aby obyvatelstvo jevilo lásku ku krásnu a zjemňovalo svůj cit k dobru". K dosažení tohoto účelu se spolek bude zabývat výsadbou a údržbou zeleně a cest, označováním památných a pěkných míst, přednáškami a odbornými radami, upravováním zařízení sloužících potřebě obyvatelstva a také " pořádáním a podporováním ušlechtilých zábav ".

Spolek si záhy ve městě získal respekt a všeobecné uznání. Mnoho vlivných a respektovaných občanů se stávalo členy a nacházíme je i ve vedoucích funkcích.  Dobře promyšlená organizační struktura se dokázala vypořádat s častými personálními změnami i nepřízní hospodářských podmínek ve státě. Spolek přežil dvě světové války, hospodářskou krizi, ale účastnit se budování socialismu už mu nebylo povoleno.

Spolek řídil devítičlenný výkonný výbor, který ze svého středu volil pětičlenné předsednictvo složené z předsedy, místopředsedy, jednatele, správce sadů a pokladníka.

Neobvyklá funkce správce sadů, svědčí o tom, jaká důležitost byla přisuzována péči o městskou zeleň.

O prestiži, kterou spolek ve městě získal, svědčí i velikost členské základny. Ačkoliv byla kolísavá, vždy se pohybovala v úctyhodných počtech mezi stovkou a na příklad ve dvacátých létech i více než čtyřmi sty členy. Všichni přispívali povinnými členskými příspěvky na spolkovou činnost. Po válečném útlumu v roce 1945 sice klesl počet členů na 166, ale již o čtyři roky později se jejich počet opět přiblížil předválečným třem stovkám.

Zdá se, že každý vážený a respektovaný občan, považoval členství v OS za nutnost. Z bezmála tisícovky občanů, kteří členstvím v OS po dobu trvání prošli, jmenujme alespoň některé, o kterých to z trosek zachovalé dokumentace, můžeme zjistit: starostové Václav Vejvoda a JuDr. F. Dusbábek, ředitelé školy Jan Šimonovský, Jan Haupt a Fr. Sýkora, učitel Karel Voborník,  Josef Škvor, nájemce pivovaru, Jos. Kalbač a Fr. Kadleček ředitelé záložny, Vilém Kořínek, inspektor Č.S.D., advokát Dr. Rösler,  Mgr Fasati lékárník, Mudr. Daněk lékař, Hynek Svoboda, architekt, Robert Hinais, řed. Státní uhelné ústředny, prokurista Ferd Froněk, živnostníci Václav Frank a Josef Jurenka. Mezi funkcionáři a členy výborů najdeme množství dalších  občanů jako O. Wágnera, Al. Charváta, Fr. Pondělíčka a další a další. Jejich jména už nám dnes toho příliš neříkají, ani nevíme nic o jejich profesním zaměření, ale ve spolku se zřejmě významně uplatňovali.

Aktivita spolku byla někdy vysoká, jindy upadala, ale nikdy zcela neskončila. Na příklad ve velice úspěšném roce 1927, spolek zbudoval dětské hřiště pod Belvederem, upravoval nábřeží u Malé řeky a sad na Havlínu. Upravoval park na Belvederu a postavil tam schody mezi studánkou a dnes již neexistujícím vodojemem, schody na plácek. Upravil také návrší v místě, kde dnes stojí Husův pomník. V létech 1945 až 1949 se zase soustřeďoval na výsadbu a údržbu zeleně v parcích na náměstí a na Havlínu, Belvederu, nábřeží u Malé řeky a v háji u pomníku V. Hálka. 

Ne všechno ale probíhalo bez potíží, jak vyplývá dopisu z března roku 1928, ve kterém spolek žádá o pomoc Městský úřad.

 V něm si stěžuje, že jím vykonané práce "…bývají tu darebáckým způsobem rušeny. Tímto surovým jednáním přichází spolek o hodně peněz i ztraceného času".

Darebácké kousky také popisuje.

• "Bujará klackovitá mládež z flobertky střílející, dělá si terč z našich vývěsních tabulek.
• Táž mládež, budoucí to dorost, cvičí svoji přebytečnou sílu na lavicích, jež vandalsky trhá, aby části jejich rozmetala do všech koutů.
• Dráty, mnohokrát po přetrhání upravené, přetrhává znovu a z mnohých míst dokonce odnáší.
• Osázené a oseté plochy jsou hrubě pošlapovány, okraje a svahy urovnané půdy jsou strhovány a v klouzačky proměňovány.
• Místa již pěkně upravená, sprostým člověkem v záchod se mění.
• Staré hrnce, ohyzdné odpadky, smetí a hadry, pohodí se, kam komu se líbí."

Dále se spolek odvolává na opakované žádosti o svědomitější policejní dozor, na které nikdo nereaguje a vše zůstává při starém.

 V důsledku toho  " …..přestává láska našich členů ku práci, když vidí, že všechno nazmar přichází.  Za takových okolností, děkují se nám členové ze svých funkcí a mnoho nám dá práci, abychom je zase připoutali k dobrovolné práci. Sotva postavíš - již se bourá. Kdyby činnost spolku ustala, nebylo by to jeho škodou, ale škodou obce i občanstva, protože ve vychvalované pokrokové době najde se věru málo jedinců, kteří by beznáročně na prospěch, na rozšíření a prohloubení jeho pracovali.

Rada reagovala okamžitě. Ještě v dubnu se usnesla  "…. aby se vší rozhodností se zakročovalo proti všem zlořádům, které jednak obětavou práci dobrovolných činovníků, jednak vzhled místa porušují  a byly v tomto směru policejní stráži dány přísné instrukce."

Jak úspěšně strážníci proti vandalům "zakročovali" už nezjistíme, ale v zápisech o potrestaných přestupcích se žádní vandalové neobjevují, zato stížnosti na jejich řádění ano.  Zdá se, že řešení problémů slibováním nápravy, nefungovalo ani v minulosti a problémy se vzhledem obce před osmdesáti lety se taky o těch dnešních příliš neliší.

S vandaly se spolek ještě mohl více či méně úspěšně vyrovnávat. Co už ale bylo zcela nad jeho síly, byla poúnorová likvidace občanských spolků, působících mimo státem kontrolovanou Národní frontu. Okrašlovací spolek byl také určen k likvidaci. Konala se v neděli 5.8.1951 na valné hromadě svolané k tomuto účelu v duchu hesla "účel světí prostředky".

Byla to podivná valná hromada.  Při svolávání a při jednání v jejím průběhu se na stanovy spolku příliš nehledělo. V rozporu s nimi svolaná schůze nemohla mít jiné než právně neplatné usnesení. V roce 1951 to ovšem nikoho nezajímalo. Účelu bylo dosaženo a ten posvětil i prostředky.

Na průběh likvidace dohlíželi dva zástupci MNV, člen akčního výboru MNV (to byl dozorový orgán KSČ nadřazený i MNV) a zástupce komunálního podniku. Spolek zastupovalo devět členů výboru. Účastnili se také zástupci spolku zahrádkářů a osady Strnady. Průběh jednání, byl spíš fraškou než valnou hromadou. Skuteční likvidátoři z MNV a z Akčního výboru MNV vůbec nepromluvili. Spolek rozpustil sám jeho předseda, aniž by uvedl jediný důvod pro jeho rozpuštění. Kdo byl přítomen se nezaznamenalo, nicméně všichni přítomní jednohlasně souhlasili. Závěrečný protokol podepsali jen tři představitelé OS. Likvidátoři z MNV a akčního výboru podpisy nepřipojili. Tak, po 67 létech existence, neslavně skončil úspěšný zbraslavský okrašlovací spolek.

Závěrem bych ještě rád uvedl, že činnost spolku byla o mnoho bohatší, než je tu uvedeno a že chodíme kolem daleko více míst, o kterých už ani netušíme, že za jejich současný vzhled vděčíme tomuto spolku. Bohužel se žádná spolková dokumentace nedochovala a z nahodile objevených dokumentů, už asi více informací nezískáme.

R.Hofmeister

Původní Okrašlovací spolek má za sebou bohatou činnost a pilnou péči o Zbraslav:

• zbudoval dětské hřiště pod Belvederem
• upravoval nábřeží u Malé řeky a sad na Havlínu
• upravoval park na Belvederu a postavil na Belvederu schody mezi studánkou a dnes již neexistujícím vodojemem i schody na Plácek
• upravil návrší v místě, kde dnes stojí Husův pomník
• v létech 1945 až 1949 se soustřeďoval na výsadbu a údržbu zeleně v parcích na náměstí a na Havlínu, Belvederu, nábřeží u Malé řeky a v háji u pomníku V. Hálka.

Od zveřejnění historie zbraslavského OS uplynuly jen dva měsíce a už můžeme představit předsednictvo z roku 1931 kompletně. Ozvala se pamětnice a vnučka pana Viléma Kořínka, který byl jedním z hlavních strůjců předválečných úspěšných zásahů Okrašlovacího spolku do vzhledu Zbraslavi. Především upozornila na omyl. První zleva není starosta J. Vejvoda, ale právě její dědeček Vilém Kořínek. Vedle něj je František Sýkora, dále je potvrzen Robert Hinais a doplněni jsou Josef Škvor a Jan Šimonovský.

R.H. říjen 2013